FRANCAISPOLSKIDEUTSCHENGLISHCESKYNávrat na hlavní stranu PRAHA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ KRAJ VYSOCINA PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ STREDOCESKÝ KRAJ JIHOCESKY KRAJ PLZENSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ
Návrat na hlavní stranu

Fulltext
Království perníku

Etnografický region Brněnsko [ Etnografický region ]

Zeměpisné vymezení:
Město Brno, jeho předměstí a nejbližší okolí - po Rosice na západě, Kuřim na severu, Rousínov na východě a Hrušovany na jihu. Někdy se hovoří i o takzvaném "širším" Brněnsku, které sahá na severovýchodě až po Drahanskou vysočinu, dále k Vyškovu, Slavkovu u Brna, na jih ke Kloboukám u Brna a na západě k Rosicím, Oslavanům a Ivančicím.


Historicko-národopisné vymezení:
Uměle pojmenovaná přechodová oblast mezi Horáckem (s Podhoráckem), Hanou a hanáckým Slováckem. Jako název národopisné oblasti se objevuje až ve 20. století. Pro množství "hanakismů" bývá nazývána krajem brněnských Hanáků. Není jednoznačně etnograficky uchopitelná, mísí se v ní rozmanité kulturní a nářeční vlivy - západomoravské, hanácké, německé. Bezprostřední okolí zprůmyslovělého Brna tvoří jakousi indiferentní enklávu s několika výraznějšími obcemi, jež jsou národopisně výrazné a svérázné - např. Líšeň, která si uchovala svoji někdejší rázovitost ještě hluboko do 20. století. V poslední době dochází k obrodě pocitu lokální identity a národopisných zvyklostí v částech Brna, jež bývaly dříve samostatnými obcemi (např. Šlapanice, Jundrov, Komín, Medlánky, Tuřany, aj.). Jako spádové velkoměsto jižní a východní Moravy vytvořilo Brno prostor pro folklorní aktivity lidí přistěhovaných z regionů nebo dočasných studentů či jiných obyvatelů.



Lidová architektura:
Typ obytného domu, stejně jako hospodářského stavení, je tentýž jako na Hané, nebo navazujícím hanáckém Slovácku. Typická řadová, ulicová zástavba s přízemními domy, které jsou obráceny svojí delší stranou k návsi nebo silnici

Stavebním materiálem byla nejčastěji hliněná nepálená cihla "kotovice", později i pálená cihla.



Lidová píseň a muziky:
Sběru lidových písní z Brněnska se koncem 19. století věnovali nejvíce Lucie Bakešová a Františka Kyselková, později také František Svoboda (z Líšně). Také ve sbírce Františka Sušila jsou zaznamenány mnohé písně z tohoto regionu.

Nejstarší doložené nástrojové složení lidových muzik z Brněnska je podobné jako např. na Hané. K tanci hrával samotný dudák, nebo muzikantská seskupení sestávající z dudáka a jednoho až dvou houslistů, doplněné místně malým cimbálem. Z poloviny 19. století je doložena muzika složená ze dvou houslí, dvou klarinetů a cimbálu. Později hrávala k tancům odpoledne dechovka, večer na sále "štrajch".

Vzhledem k rozmanitosti obyvatelstva a jeho migraci jsou i folklorní aktivity v samotném Brně zhusta nepůvodní, udržující spíše původní tradice příchozích obyvatel. Nejstarším a nejvýznamnějším sdružením tohoto druhu je Slovácký krúžek , který funguje dodnes. V roce 1952 byl založen Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, pro mnohé známý pod názvem BROLN, který zpracovával lidové písně z Čech Moravy i Slovenska a spolupracoval s vynikajícími muzikanty a zpěváky ze všech koutů naší vlasti. Dalším významným tělesem, které dodnes v Brně působí, je Studentská muzika a taneční soubor Polana , kteří se dlouhodobě věnují slovenskému folkloru. Vojenský folklorní soubor Ondráš má zase široký dramaturgický záběr. Nelze však opomenout muziky, které zpracovávají a interpretují lidové písně z Brněnska. K těm bezesporu patří Brněnští gajdoši a Líšňáci.



Lidový oděv a kroj:
V okolních vesnicích i některých městských čtvrtích Brna existuje ještě dnes povědomí o místním kroji a jejich obyvatelé je také při zvykoslovných příležitostech, jako jsou hody, obchůzka královniček, aj., oblékají.

Brněnský kroj se díky úsilí místních odborníků znalců a pamětníků pozvedl do obecnější známosti. Mnohé kroje tak byly zrekonstruovány a obnoveny v původní kráse.



Lidové tance:
V 17. a 18. století pronikl do sousedních oblastí z Hané tanec nazývaný podle místa svého vzniku hanácká nebo také hanácký tanec (jinak cófavá). Brzy a se stal i na Brněnsku nejrozšířenějším tancem a pronikl mezi nejširší lidové vrstvy. Tančil se zde ještě v polovině 19. století a spolu s ním i menuet - minet. Hanácká se postupně diferencovala do několika podob (vláčitá) a postupně splývala s tancem sousedská. Jako protějšek 3/4 hanáckých se objevuje živá skočná v 2/4 rytmu. Kromě těchto se tančila řada tanců figurálních (hulán, kozácká, zahradnická, kalamajka, kanafaska, židovská, aj.) a tanečních her (pometlová, hubičková, Eliška, aj.).


Literatura:
Národopisné regiony Čech a Moravy

Texty:
Zuzana Gregorovičová
Zbyněk Žůrek

Fotografie:
Petr Dvořáček
Karel Šmirous
Zbyněk Žůrek

Hudební ukázky:
poskytlo Vydavatelství Gnosis
Vydavatelství Písnička

Videoukázky:
František Synek
Zbyněk Žůrek

Vydáno ve spolupráci s občanským sdružením Folklorum, provozovatelem serveru www.FolklorWeb.cz

UPŘESŇUJÍCÍ ODKAZY

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.FolklorWeb.cz

Typ záznamu: Etnografický region
AKTUALIZACE: uživatel č. 372 org. 24, 24.02.2005 v 14:30 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule