FRANCAISPOLSKIDEUTSCHENGLISHCESKYNávrat na hlavní stranu PRAHA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ KRAJ VYSOCINA PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ STREDOCESKÝ KRAJ JIHOCESKY KRAJ PLZENSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ
Návrat na hlavní stranu

Fulltext
Království perníku

Dolní (dříve Tillův) mlýn a bývalá úzkorozchodná dráha [ Turistická zajímavost ]

mlýn
Historie dnešního Dolního mlýna, který byl svého času největším na Kravařsku začíná roku 1692, kdy Rudolf Christoph hrabě z Witten nechal postavit severně od obce u řeky Odry nový panský mlýn. Ještě v témže roce tento "Nový rybniční mlýn" odkoupil Thomas Till (či Tiel?) z Nového Jičína za 300 zlatých rýnských a mlecí povinnost pro poddané. V majetku rodiny Tillů již mlýn zůstal. V roce 1844 byl mlýn rozšířen o pekárnu a po dvou letech byl instalován parní stroj o výkonu 25 k (asi 18,4 kW), snad první v okolí. Zvyšující se provoz v mlýně později vyžadoval spolehlivé a výkonné spojení s nádražím v Suchdole nad Odrou. Majitel zvolil variantu postavit úzkorozchodnou dráhu s animálním provozem. Dráha o rozchodu 710 mm byla postavena roku 1872 v délce 4,05 km. Vycházela ze mlýna při levé straně silnice (dnešní vzrostlá alej), vedla k rozcestí, kde uhnula vlevo (mezi dnešními břízkami před zastávkou autobusu) obloukem na vlastní most přes řeku Odru. Po 50m překřížila silnici do Mankovic a sestoupila pod inundační most hlavní dráhy v jejím km 229,9. Pokračovala podél ní k okresní silnici u přejezdu a podél silnice vedla až ke skladišti zboží ve stanici Suchdol. Zde se překládalo uhlí a obilí pro mlýn. Od skladiště byla roku 1882 postavena 415m dlouhá odbočka přes silnici do továrny na rybí konzervy firmy Warhanek. Možná tehdy vznikla i odbočka do nových skladů firmy Till u silnice. Pro kotelnu a pekárnu ve mlýně se vozilo ostravské uhlí a levné obilí nakupované až v Haliči. Z mlýna se vozila na nádraží mouka a chleba. Úzkorozchodka používala na veškerý náklad dvouosý nízkostěnný typ se sklopnými bočnicemi, rozvor 1,25m, délka přes spřáhla 3,9m, hmotnost loženého vozu 2,5 tuny. Patrně všech 24 kusů vyrobila firma Schustala v Kopřivnici.

Po drážce se dováželo obilí do prostorných skladů a z těch po povrchovém očištění do obilních sýpek. Tyto byly v roce 1891 významně zvětšeny a sestávaly se tehdy ze šesti velkých skříní z nichž každá mohla pojmout 10 vagónů obilí.Konečné třídění probíhalo na třídiči, loupacím stroji, kartáčovacím stroji, magnetovém stroji a dalších.

Samotné mletí se provádělo částečně na válcových stolicích a částečně pomocí francouzských mlecích kamenů. Vedle toho byla také rok od roku zvětšována a moder-nizována pekárna chleba. Za nového majitele Josefa Tilla mladšího byl v roce 1883 instalován nový parní stroj o výkonu 120 k; ležatý dvouválec od První brněnské strojírny. O rok později přibylo dynamo pro osvětlení a také telefon ze mlýna na nádraží do Suchdolu. Roku 1900 zřídili ve mlýně elektrárnu pro mlýn, úzkorozchodku a odběratele v okolí. Ke staršímu dynamu 11,5 kW/110 Vss (jinde je uváděno 450 V) přistavěl 2x65 kW/500 Vss pro drážku a pro ostatní uživatele 2x220 V. Elektřina byla vyvedena ze mlýna po rolejovém vedení úzkokolejky k rozcestí u Odry, odkud šla jedna samostatná větev do obce Jeseník, a po-úzkokolejce další k nádraží v Suchdole, kde končila ve velké nárazové baterii. Z ní vycházely dvě větve o napětí 220 V pro nádraží a pro Suchdol.

Při elektrizaci úzkorozchodky byla částečně změněna trasa dráhy. Opustil se podjezd pod inundačním mostem u řeky Odry a nová trasa podcházela hlavní trať klenutým podjezdem místní cesty v km 230,1. Vyhnula se tak zaplavovanému území a měla zde vyšší podjezdnou výšku pro trolej, avšak nevýhodné ostré oblouky a stoupání. Trolej na širé trati měla výšku 4 m nad kolejí a v podjezdu jen 3 m. V "Technické zprávě" z roku 1900 je zmíněna i elektrická lokomotiva váhy 3 tuny, rozvor 0,86 m; délka 2,76 m s jedním elektromotorem o 15 k, dovolená rychlost 3 m/s (necelých 11 km/hod.). Pamětníci uvádí v posledních letech provozu dvě různé lokomotivy - malou "nákladní" (nejspíš onu původní) a větší "tramvaj".

Největším stavebním objektem na trati byl most přes Odru se třemi poli o celkové délce 24,5 m.Ještě roku 1922 nechal majitel mlýna postavit nové stejnosměrné vedení (2x220 Vss) přímo přes Odru do obce Mankovice, ale již s výslovným upozorněním, že tato oblast je určena pro soustavnou a všeužitečnou elektrifikaci.Po vybudování elektrárny v Třebovicích v Ostravě v roce 1935 bylo také postaveno spojovací vedení do Přerova a tím se elektrárna mlýna Till stala nadbytečnou.

V roce 1919 mohl mlýn semlít denně 30 tun obili v kvalitě srovnatelné s nejlepšími mlynářskými výrobky. Zde vyráběný chleba byl vynikající jakosti a byl rozesílán drahou do všech stanic císařské dráhy.

Kombinovaný provoz mlýna, pekárny a elektrárny byl asi až do 30. let úspěšný a výnosný. Po přepojení mlýna a okolí na novou elektrickou síť nestačila již samotná úzká dráha elektrárnu ve mlýně uživit a v roce 1935 byl elektrický provoz do. Suchdola zastaven. Celá dráha byla zrušena a snesena. Jen v Suchdole zůstala část kolejí a na zbytku kolejiště zůstal ruční provoz pro rybárnu Warhanek až do roku 1948. Doprava pro mlýn a pekárnu byla nahrazena automobily.

Posledním majitelům mlýna Hugovi a Hermanu Tillovým se mlýn nepodařilo udržet, přestože byl při elektrifikaci roku 1935 zmodernizován (např. rozšířen o malou pilu). Synové Josefa Tilla mladšího již údajně neměli schopnosti svého otce. Těžko dnes říci, nakolik úpadek mlýna způsobila změna obchodních vztahů a dopravních vazeb po rozpadu Rakousko-uherské monarchie. Něco zavinila hospodářská krize a všeužitečná elektrifikace. V roce 1937 (nebo 1938) poslední Tillové mlýn prodali, říká se také, že jej majitel prohrál v kartách, a odstěhovali se k příbuzným do Vídně.

Nový majitel německé národnosti udržel mlýn v provozu a pozbyl jej až po roce 1945 při odsunu. Následovala celá řada provozovatelů mlýna - Olomoucké mlýny, Moravskoslezské mlýny... Mlýn s vybavením z roku 1935 mlel až do roku 1982, kdy objekty zničil a poškodil požár. Mlýn ve své původní velikosti přestal existovat a dnes je z něj zachována jen menší část. V roce 1982 koupila mlýn společnost DUMAT, s.r.o., dnes veřejná obchodní společnost.

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: Ivana Náplavová org. 56, 24.11.2003 v 16:44 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule