Základní údaje: Lužní les a starý ovocný sad asi 1 km SZ od obce Kněžpole, k.ú. Kněžpole, výměra: 45,9342 ha, n.v.: 180 m.n.m., vyhlášena Nařízením Okresního úřadu v Uherském Hradišti č. 4/2000 ze dne 20. prosince 2000.

Motiv ochrany: Zachování lesního typu tvrdého luhu, jeho pestré dřevinné skladby a věkové diferencovanosti tak, aby se udržely a rozvíjely optimální podmínky pro výskyt ohrožených druhů rostlin a živočichů. Druhým motivem ochrany je zachování květnatých luk s druhovou skladbou původních pomoravních nivních luk.

Geologie, půdní poměry: V podloží leží terciérní usazeniny Vídeňské pánve. Na nich se usazovaly kvartérní sedimenty - fluviální štěrkopísky, výše holocénní písčité povodňové hlíny. Půdy tvoří fluvizemě glejové.

Botanika: Bylinné patro luhu je charakterizováno česnekem medvědím, hluchavkou skvrnitou, orsejem jarním a sněženkou podsněžníkem. Louky ve starém sadu jsou květnaté druhově bohaté s převahou psárky luční, lipnice luční a ovsíku vyvýšeného. V jarním aspektu je typická v lese i na loukách sněženka podsněžník, která je zvláště chráněným druhem dle vyhlášky č. 395 zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.

Zoologie: Zoologickým průzkumem byl zjištěn výskyt druhů ohrožených i zvláště chráněných. Na části území je stabilní kolonie volavek popelavých. Na staré vyhnívající stromy, zejména ovocné stromy a duby, je zde vázána řada vzácných xylofágních druhů brouků, jako např. kovařík Ludius ferruginus a roháč obecný. Na jilmech se vyskytují vzácní brouci - krasec Poecilonota mirifica a tesařík Exocentrus punctipennis, na topolech tesařík Saperda perforata.

Lesnictví: Jde o původní porosty lužního lesa s dubem letním, jasanem ztepilým, jasanem úzkolistým, lípou velkolistou, javorem mléčem, javorem babykou, javorem klenem, habrem, břízou bělokorou, topolem bílým, topolem šedým,osikou, jilmem habrolistým a dalšími dřevinami.

Historie: V minulosti byly lesy vedeny ve formě pařezin s výstavky, tedy využívalo se schopnosti dřevin vyhánět výmladky z pařezů. Les se smýtil holosečně s ponecháním některých jedinců na ploše a z výmladků se zajistila obnova porostu. Tento systém sloužil především jako zdroj paliva, kvalitnější výřezy byly získávány z výmladků. Průměrný věk výmladkových porostů byl 30 let. Vzhledem ke změně potřeb sortimentů dříví byl tento systém opuštěn po 2. světové válce, obmýtí bylo prodlouženo a lesy byly výchovou převáděny na lesy vysoké. Protože porosty byly z hlediska ekonomického méně zajímavé, plánované obnovy byly neustále odkládány a kvalitní sortimenty v průběhu minulých desetiletí výběrem odtěženy. V současné době jsou porosty proředěné, velmi pestré dřevinné skladby a přecházejí postupně do fáze rozpadu v rámci fází vývoje přirozeného lesa. Problémem v budoucnu bude jejich obnova.

DALŠÍ INFORMACE: http://nature.hyperlink.cz