Oblehl kdysi mocný nepřítel pevnou tvrz, na které seděl zeman s nemnohou čeledí. Ten se nepolekal přesily a statečně odrážel se svým lidem prudké útoky oblehatelů.
Po celý den létaly hrubé kameny, smolné věnce a šípy na tvrz, tu a onde byly už pobořeny střechy a pavlače, co chvíli museli obhájci ulévat oheň, několik jich už bylo vážně zraněno, ale nepoddali se. Sotvaže se kde nepřítel pokusil vyšplhati po žebřících na hradby, byl krvavě odražen.
Konečně nastala noc a boj ustal. Obě strany odpočívaly. Cožpak nepříteli, tomu bylo hej. Věděl, že nebude za tmy přepaden. Hůře bylo obleženým. Byli utrmácenější, neboť jich bylo málo, a nemohli se v boji střídati jako jejich odpůrci, nadto museli míti i v noci bedlivou stráž, aby nebyli přelstěni. Proto nařídil zeman několika mužům, aby bděli a nepřítele na pozoru měli, ostatní pak poslal na lože. Sám také ulehl.
Za okamžik upadli všichni v tvrdý spánek, jen stráže byly vzhůru.
Byla teplá a klidná letní noc. Z luk vonělo seno, křepelky na nivách pět peněz počítaly, jaký div, že se unaveným strážcům víčka klížila. Nakonec usnuli i oni a spali, jako by je do vody hodil.
V létě jsou noci krátké. Brzy začalo svítati a na dvoře se budila drůbež. První si vyšel páv. Všude ticho, vykračoval si tedy pyšně a bez překážky, až se dostal na hradby a tam rozkládal v prvních slunečních paprscích svůj pestrý ocas.
Probouzeli se i oblehatelé a povšimnuvše si ticha v tvrzi, chtěli toho využíti. Velitel nakázal zbrojnošům, aby přistavili v tichosti k hradbám žebříky a přepadli spící obhájce. Sotva se však objevil první z útočníků na hradbách, narazil právě na procházejícího se páva. Ten se polekal a prchaje z pavlače na dvůr, vyrážel z hrdla divoké a odporné skřeky, jak to pávi umějí.
To byla záchrana pro tvrz. Křikem ptáka se probudily stráže, probudil se i zeman a všecka čeleď, chvatně se chopili zbraní a v okamžení byli na svých místech. Útočníci byli odraženi, tvrz uhájena.
Ještě téhož dne odtáhl nepřítel a obhájci si radostně oddychli. Šťastný zeman pak na památku toho, že je zachránil páv křikem, dal si se svolením svého pána do erbu modrého páva ve zlatém poli.
Toho znamení užívali potom i jeho potomci, Petřvaldští Petřvaldu.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.petrvaldobec.cz