FRANCAIS POLSKI DEUTSCH ENGLISH CESKY Návrat na hlavní stranu PRAHA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ KRAJ VYSOCINA PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ STREDOCESKÝ KRAJ JIHOCESKY KRAJ PLZENSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ
Návrat na hlavní stranu

Fulltext

Česká Kanada

Oblast České Kanady leží na jihu České republiky, při historické hranici Čech a Moravy podél státní hranice s Rakouskem.
Severozápadní část tvoří Jindřichohradecká pahorkatina, která na jihozápadě navazuje na třeboňskou pánev. Větší část oblasti však pokrývá kopcovitá a silně zalesněná žulová Novobystřická vrchovina, která na severu navazuje na masív Českomoravské vrchoviny.
Nejvyšším vrcholem České Kanady je Vysoký kámen u Kunžaku (jehož úpatím se vine úzkokolejka z roku 1897) a který dosahuje nadmořské výšky 738 m. Další krajinné dominanty tvoří Šibeník (732m), Kunějovský vrch (725m), Vysoký kámen (723m), Studnice (722m), Bukový vrch (721m), Větrov (714m) a Čihadlo u Starého Města pod Landštejnem (700m).
Kopce jsou převážně ploché, s balvany a kamennými stády na vrcholech. V bizardních skalních útvarech z hrubozrnné a landštejnské žuly roztroušených po zdejších lesích vytvořilo zvětrávání kamene skalní mísy, (například v okolí hradu Landštejna nebo Suchdola u Kunžaku) a nechybí ani viklany. Východní část tvoří Dačická pahorkatina, která má ráz protáhlé sníženiny. Zajímavé skalní útvary jsou u rybníka Zvůle nebo na Liščím vrchu nedaleko Terezína u Kunžaku. Po polích jsou rozesety balvanovité ostrůvky. Vyšších výšek pak dosahují související Jihlavské vrchy, které jsou však již za hranicí kraje.
Českou Kanadu roztíná středem evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem, přičemž je obepínána řekami Nežárka a Moravská Dyje.
Oblast odvodňují četné potoky, které napájejí rybníky, na které je zejména západní část popisované oblasti velmi bohatá. Mezi nejdůležitější patří: Kačležský (176ha), Krvavý (127ha), Ratmírovský (78ha), Hejtman u Strmilova (68ha), Pěněnský neboli Dřevo (60ha) a Komorník (56ha). Rybníky slouží především k chovu ryb (k tomuto účelu také byly budovány), často i k závlahám a mnohé mají význam jako hnízdiště a shromaždiště vodního ptactva. V létě se některé z nich mění v oblíbená koupaliště (Komorník, Ratmírovský, Pěněnský a Zvůle).
Podnebí je tu poměrně drsné, s nižšími průměrnými teplotami a vydatnými srážkami. To je také důvod, proč si oblast vysloužila právě název Česká Kanada.

Obtížné životní podmínky způsobily, že zdejší krajina byla poměrně pozdě osídlena. Pravěcí lidé tu zanechali jen minimální stopy (Slavonice).
Systematické dějiny oblasti se začaly psát až ve 12. století, kdy se dostala do majetku Vítkovců, kteří s postupnou kolonizací začali. První hrady s městečky kolem nich vznikaly ve 13. a 14. století. Tehdy do tohoto kraje, nejjižněší části Českomoravské vysočiny, pokryté hlubokým pomezním hvozdem, pronikají první stálí osídlenci s cílem zemědělsky kolonizovat krajinu a čerpat nerostné bohatství (zejm. stříbro). Od jihozápadu pronikají Rakušané, kteří postavili v Pomezí hrad a kostel, zakládající německé osady ve směru severním (na horském hřbetu jdoucím od Vysokého kamene u Kunžaku) a ve směru jihovýchodním (směrem ke Slavonicím). Současně postupuje český kolonizační proud západně od Moravské Dyje zakládající osady české. Oporou moci pánů z Růže a významným střediskem se stává Jindřichův Hradec a dále Slavonice, Nová Bystřice, Kunžak a Strmilov.
Některá města a hrady silně utrpěly za husitských tažení (platí to zejména o Landštejnu a Nové Bystřici). Zatímco většina místního obyvatelstva sympatizovala s kališníky, opevněná centra zůstávala baštami katolicismu.
16. století přineslo relativně klidný rozvoj hospodářského podnikání šlechty (zakládání rybníků a chov domácího dobytka) i růst bohatství měst. Právě z této doby pocházejí architektonicky honosná centra Slavonic a Jindřichova Hradce. Za stavovského povstání se císařská vojska dvakrát neúspěšně pokoušela o dobytí Jindřichova Hradce. Úspěšnější však byla v případě Landštejna, který vyhladovělá stavovská posádka vydala.
Následující třicetiletá válka znamenala všestranný úpadek a zbídačení obyvatel. Většinu území získali přívrženci katolických Habsburků, staré české rody vystřídali v řadě případů cizí přistěhovalci. Horlivými vykonavateli protireformace se stali hlavně pauláni z Kláštera u Nové Bystřice a jindřichohradečtí jezuité.
V 18. století se i zde začíná hlásit o slovo manufakturní výroba, zaměřená zejména na textilní produkci, sklo a železo. Rozvoj nastupující průmyslové výroby zabrzdila skutečnost, že se naší oblasti prakticky vyhnuly všechny významné železniční trati. Úzkorozchodné železniční tratě z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice a Obrataně sloužily převážně dopravě dřeva a rovněž i tratě z Jindřichova Hradce do Veselí nad Lužnicí a Jihlavy a ze Slavonic do Kostelce u Jihlavy měly jen lokální charakter.
V 19. století se Jindřichův Hradec stal významným střediskem přívrženců národního obrození, přičemž velmi významnou úlohu sehrály městské gymnázium a Landfrasova tiskárna.
Ani po vzniku Československé republiky se převážně zemědělský kraj nedočkal výraznějšího průmyslového rozmachu.
V období 2. světové války a krátce po něm se Česká Kanada stala dějištěm konfliktů mezi českým, židovským a německým obyvatelstvem. Drtivé většině německého menšinového (v některých částech a obcích však i většinového) obyvatelstva se tehdy velmi zalíbila nacistická filosofie a po připojení pohraničí (k němuž z velké části patřila i Česká Kanada) k Německu v září 1938 nastal exodus Čechů a židů do vnitrozemí. V noci z 9. na 10. listopad 1938 došlo k vypalování a ničení židovského majetku, hřbitovů a synagog zfanatizovanými Němci. Po válce bylo německé obyvatelstvo vystěhováno a pohraničí následně znovu osídlováno českým obyvatelstvem. Po židech zůstaly v podstatě jen poničené hřbitovy.
Po vypuknutí studené války byla část podél rakouské hranice oplocena a mnohé vesnice vysídleny, opuštěny nebo srovnány se zemí (Rajcheřov, Maříž, atd.) Např. mařížský zámek byl až na směšný zbytek zdiva zcela rozebrán na stavební materiál. Intenzívní "rozvědná" činnost tehdejší "pohraniční stráže" vedla v celé oblasti k dalšímu odlivu místního produktivního obyvatelstva při současném vypuzování turistiky, takže došlo k citelnému vylidnění dalších částí směrem do vnitrozemí. Například čarokrásná vesnička Nový Svět měla dříve vlastní školu a dnes má pouze 3 obyvatele.
Díky tomu však si kraj uchoval ne příliš dotčenou přírodu a relativně zdravé životní prostředí, které po pádu železné opony dává skvělé předpoklady pro rozvoj turistického ruchu.

Návštěvníky sem lákají nejen romantické rybníky, pěkná údolí řek a potoků a hluboké lesy, ale i mnohé kulturní památky.
Románské umění je zastoupeno poměrně chudě - např. jádrem hradu Landštejna a pozůstatky blízkého hradu v Pomezí, některými stavebními prvky v Deštné a Strmilově (hřbitovní kostel sv. Ondřeje).
Výrazněji se do tváře kraje zapsala gotika. Gotická jádra má řada domů v Jindřichově Hradci a Slavonicích; převážně gotické jsou i hrady Landštejn a Jindřichův Hradec. U jiných hradů byl středověký charakter potlačen pozdějšími přestavbami (Nová Bystřice a odlehlejší Stráž nad Nežárkou). Pozoruhodnými pozůstatky jsou archeology odkryté a konzervované základy domů zaniklé vsi Pfaffenschlag (česky Bobovec), která existovala již v 11. století a byla zničena za husitského tažení v roce 1423. Cennými památkami z období gotiky jsou četné kostely. (Např. v Lipolci, Lidéřovicích, Slavonicích, Českém Rudolci - viz. obrázek, Starém Městě pod Landštejnem, Blažejově, Nové Bystřici aj.) Mimořádně cennými stavebními celky jsou klášterní komplexy s kostely v Jindřichově Hradci (klášter minoritů s kostelem sv. Kateřiny, proboštský kostel Nanebevzetí P. Marie, kostely sv. Trojice a sv. Václava). Ojediněle dochovaným dokladem městského opevnění se může pochlubit Nová Bystřice; jedna z bran a části hradeb se dochovaly i v Jindřichově Hradci. Dvě brány, značná část hradebních zdí s baštami a barbakánem dokládá opevnění Slavonic.
Do vzhledu měst v popisovaní oblasti však nejvíce promluvila renesance. To se týká zejména městských památkových reservací Jindřichův Hradec a Slavonice, které patří k perlám české a moravské architektury vůbec. Renesance dala dnešní vzhled také původně gotickému jindřichohradeckému hradu. Sice trochu vzdálenou, ale přece jen velmi půvabnou ukázkou drobného renesančního sídla je zámek Červená Lhota, jeden z nejromantičtějších památkových objektů u nás. Zářným příkladem renesance je však světová památka UNESCO - nedaleká městská památková reservace Telč, jejíž měšťanské domy na náměstí u nás nemají obdoby. Převážně renesanční je i současný vzhled telčského zámku. Další renesanční domy najdeme v Dačicích, jejichž dominantu tvoří renesanční městská věž při farním kostele; ze stejného období pocházejí i oba dačické zámky.
Baroko obléklo do dekorativně bohatšího kabátu některé městské domy a vytvořilo nové dominanty krajiny výstavbou kostelů, klášterů a zámků. Telč obohatilo o bohatě zdobená průčelí měšťanských domů, o jezuitský kostel Jména Ježíš s kolejí, o kostel sv. Anny a řadu soch, kašen a sloupů.
Umění 19. století pak doplnilo výčet památek o zámek v Českém Rudolci, Starém Městě pod Landštejnem (Dobrohoř), kostel ve Strmilově aj. Rovněž se dochovala řada pěkných lidových staveb, zejména zděných statků se zdobenými branami, ovlivněnými barokem. (Takové najdeme např. v Hospřízi, Jindřiši, Starém Městě pod Landštejnem, Lipolci apod.)
Zejména ve východní části bývalo poměrně četné židovské osídlení, které dodnes připomínají synagogy v Jindřichově Hradci a Telči a hřbitovy v Markvarci, Starém Městě pod Landštejnem, Dolním Bolíkově, Písečném, Velkém Pěčíně, Jindřichově Hradci a Nové Bystřici.

LOKALIZACE


Typ záznamu: Národní park
AKTUALIZACE: 2, 08.11.2004 v 09:25 hodin
Copyright 1998-2016 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule