FRANCAISPOLSKIDEUTSCHENGLISHCESKYNávrat na hlavní stranu PRAHA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ KRAJ VYSOCINA PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ STREDOCESKÝ KRAJ JIHOCESKY KRAJ PLZENSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ
Návrat na hlavní stranu

Fulltext
Království perníku

Prvky tradiční lidové kultury na Horácku [ Lidové tradice ]

Prvky tradiční lidové kultury na Horácku
(Jana Rosecká a Jitka Hásková, prosinec 2001)

Úvod
Název Horácko je odvozen od polohy tohoto regionu na Českomoravské vrchovině. Je to kraj velmi rozlehlý. Sahá od Týnce nad Labem téměř k Brněnské přehradě, od Poličky k Pelhřimovu a ovlivňuje až na Jindřichohradecku i jihočeskou krajinu. Celé toto rozsáhlé území má více či méně zvlněný reliéf. Nejvyšší nadmořské výšky přes 800 metrů dosahují Žďárské a Jihlavské vrchy. Z velké části je tato oblast zalesněná.

Oblastí Českomoravské vrchoviny prochází hlavní evropské rozvodí. Západní část oblasti patří k úmoří Severního moře, vodu odtud sbírá řeka Sázava. Východní část patří k úmoří Černého moře a je odvodňována řekou Dyjí, Svratkou a Jihlavou.

Na Vysočině je velké množství rybníků a vodních nádrží. Rybníky patří do krajiny Českomoravské vysočiny již odnepaměti. Nejstarší z nich byly zakládány již ve 13. Století. Přesto, že jich byla v minulosti řada zrušena, zůstalo jich dost, aby krášlily přírodu Vysočiny.

Reliéf krajiny, rybníky a lesy vytvářejí příznačnou malebnost Českomoravské vrchoviny. Za ní sem přicházeli impresionisté a své malíře má zdejší krajina dodnes. Tvořili zde takoví velikáni, jako byl Zrzavý, Slavíček, Kosárek, Lukášek, Kopáček a další.

Hornatá krajina a drsné podnebí určovaly charakter života lidí v dobách minulých. Chudé Horácko! Chudé úrodou, chudé i v projevech lidové kultury, v tanci, písni i v kroji. Odedávna se tak říkalo a věřilo. A přece jsou tyto názory nepravdivé. Především v oblasti písní a tanců patří Horácko k nejbohatším a nejpestřejším etnografickým regionům. Lze ho dále rozdělit na tři oblasti: České Horácko (Poličsko, Hlinecko, Chrudimsko, Havlíčkobrodsko, Pelhřimovsko), Moravské Horácko (Žďársko, Jihlavsko, Novoměstsko, Telečsko, Dačicko) a Podhorácko (Bystřicko, Velkomeziříčsko, Třebíčsko, Velkobítešsko, Tišnovsko, Kunštátsko, Náměštsko, Boskovicko, Moravskokrumlovsko). Každá z těchto oblastí má své charakteristické rysy. Dále se budu zabývat především oblastí Moravského Horácka.



Tance na Horácku
Charakterem hudebním i pohybovým se řadí k tancům českého typu. Jsou to tance na jediné neměnné téma hudební, na něž se váže pevná skladba pohybová. Svým původem patří k tancům mladším (18. století). Po pohybové stránce jsou velmi pestré a bohaté. Styl tanečního kroku je buď ráznější se sklonem k dupnutí nebo volnější šoupavý našlapovaný přes patu. Volnějších tanců je menší počet. Méně často se vyskytuje taneční krok měkce vypérovaný, našlapovaný přes přední část chodidla. Na Horácku existuje velmi mnoho variant jednotlivých tanců.

Horácké tance podle tanečního charakteru
1. kolové - např. obkročák, cval, rédovák, polka, třaslák, skočná, sousedská, valčík, tajč, mazurka, vrták, atd.
2. skladebné - např. mateníky (Novoměstsko), špacírka, groš, krajcpolka, bajdyš, kalamajka, hulán, husar, ráček, holubička, mazurky, balzamína, šotyš, řemeslnické tance, atd.
3. kola - většinou jen zpívaná na libovolné písně dle výběru tanečníků
4. taneční hry
o chlapecké jsou bujnější, většinou založené na soutěžení chlapců v obratnosti, např. vařečková, žabská, atd.
o dívčí jsou klidnější, spíše lyrické, např. Mám šáteček, mám, atd.
o společné mají tématiku milostnou nebo žertovnou, např. hubičková, pastýřská, atd.



Písně na Horácku
Přestože bylo nasbíráno několik tisíc horáckých písní, nejsou široké veřejnosti příliš známé. Je to zřejmě způsobeno jejich malou propagací.

Některé sbírky, ve kterých jsou zastoupeny horácké písně:
· Leoš Janáček, Pavel Váša: Moravské písně milostné
· sbírky F. Sušila, F. Bartoše, K. J. Erbena, Guberniální sbírka (v těchto sbírkách najdeme jen několik desítek horáckých písní)
· Josef Hora: Hory, doly, černý les IX.
· Josef Hora: 300 písní ze Žďárska
· Bohuslav Pernica: Říkadla, škádlivky, lidové hry a písně na Horácku
· Vratislav Bělík: Horácký zpěvník
· Zdeňka Jelínková: Horácké tance
· Zdeňka Jelínková: tance z jednotlivých oblastí Horácka
· M. Toncrová: Lidové písně z Moravského Horácka
· publikace některých souborů atd.



Lidové obyčeje na Horácku
se příliš neliší od lidových obyčejů v jiných etnografických oblastech.

Přehled nejdůležitějších zvyků a obřadů lidového roku na Horácku
· Barbora, Mikuláš, Lucka, vánoční zvyky, Tři krále (tříkrálová pastýřská hra)
· doderná, přástky
· masopust (vostatky, voračky) - dodnes jsou živé na Hlinecku - Studnice, Vortová
· Řehoř (řehořská hra se hrála na Třebíčsku ještě před 1. světovou válkou)
· předvelikonoční a velikonoční svátky
· filipojakubské ohně (pálení čarodějnic, aby nemohly škodit na horách a v polích)
· májové škádlení (dodnes se udržuje ve vesnicích okolo Žďáru ve formě škádlivých nápisů na silnicích před domy )
· stavění májí (viz dále)
· Jan Nepomucký 16. 5. - květinová slavnost (viz dále)
· Svatodušní svátky (viz dále)
· Svatojánská noc
· Dožínky
· Dotrhávání lnu (tanec Na len)
· Hody (Posvícení)
· Martin, Kateřina


Stavění májí
Dodnes se udržuje ve městech i vesnicích... Na Žďársku dříve chlapci 30. 4. vytloukaly pomocí kůlů důlky pro malou májku před každým domem s děvčetem, na návsi pak stejným způsobem připravili jámu pro velkou ozdobenou májku. Hlavní májkou byl nejvyšší smrk z lesa. Chlapci mu oloupali kůru a děvčata kmen ozdobila barevnými stuhami a střapci. Na vršek máje hoši připevnili mladou břízku, doubek nebo smrček, dívky upletly pod vršek velký opentlený věnec. Po postavení máje si chlapci i děvčata zazpívali a zatančili kolem májky. Ráno po první májové noci dávala děvčata hochům smrkové nebo modřínové stromky ověnčené cukrovím a ozdobami.Všichni šli průvodem vesnicí až pod májku a tam opět všichni celý den protančili.Většinou májka stála ve vesnicích celý květen a chlapci ji po celou dobu hlídali. V den, kdy se májka kácela , vyšel z hostince průvod. Jeden hoch byl mládencem a jedna dívka drůžičkou. Ti šli hned za hudbou. U každého stavení, kde měli dceru, se zastavili a zpívali. Pak se dva mládenci převlékli za chalupníky, dva za myslivce a dva za četníky .Chalupníci májku podřezali,myslivci a četníci je pak honili, chytili a vyslýchali. Nakonec se všichni udobřili a z poražené májky si vzali větvičky, jež přinášely štěstí.


Květinková slavnost
Byla pořádána k uctění památky sv. Jana Nepomuckého. Kult svatojanský byl zvláště na severní části Moravského Horácka velmi rozšířen a lid považoval sv. Jana Nepomuckého za patrona Žďárských hor. Dvě větší děvčata celá v bílém měla půlkulatou. obruč obalenou zelení a květinami. Další malá děvčátka také v bílém měla věnečky na hlavách a košíky s květinami.Dívky se seřadily do průvodu tak, že první šla dvojice větších dívek s obručemi a za nimi ve dvojicích děvčátka malá. Větší dívky utvořily bránu, kterou menší slavnostně podcházely a pak se zastavily. Větší pak přenesly bránu nad menšími zase dopředu. Takto se vzájemně procházely vesnicí až před kapli sv. Jana Nepomuckého, kde rozsypaly květiny a pomodlily se.


Svatodušní svátky (letnice)
Slavily se 50 dnů po velikonocích. Na Horácku jsou spojeny s královničkami nebo s vyléváním studní. Jsou to svátky děvčat .

Královničky je obřad svázaný především s jižní částí Moravského Horácka. Je to zvyk oslavující příchod léta. Děvčata si mezi sebou vybrala královnu (králku). Ověnčená děvčata vedla v průvodu za zpěvu a tance královnu, nesoucí pestře opentlený stromeček- májíček. Průvod se ubíral vesnicí, často zašel i do polí. Ve vesnici se u každého domu zastavil, děvčata zpívala a tančila. Po obchůzce byla u královny veselice.

Nejdéle se pravděpodobně tento zvyk udržel v Kozárově na Tišnovsku (do 90. let 19. století se zde běžně tančily), kde je zapsala Lucie Bakešová (vydáno v Praze 1889).

Vylévání studní je zvyk objevující se na Poličsku. Odtud čerpal Bohuslav Martinů námět pro svou zhudebněnou báseň Otvírání studánek. Svobodné čisté dívky si mezi sebou zvolí nejkrásnější - Královnu. Pak obcházejí či objíždějí na ozdobeném žebřiňáku všechny studny a studánky v okolí, čistí je, zaříkávají je od zlých mocí a zdobí jejich okraje zelenými věnci na znamení své nevinnosti a panenské čistoty. Den končí studánkovou zábavou.


Dětský folklor
Dětský folklor na Horácku má společné rysy s dětským folklorem v jiných regionech. Obsahuje dětská říkadla, popěvky, škádlivky, dětské hry, dětské taneční hry, dětské zvyky.

Některá zajímavá horácká říkadla
Jedna, dvě, Honza de, tři, štyry, z hospody,
Pět, šest, nemá čest, sedum, vosum, ztratil rozum,
Devět, deset, de se věšet, jedenáct, dvanáct, už tam visí jako paňác.

Ekete, pekete, sikete, sáj, rybe, rábe, koj.

Anda, dvanda, třenda, čtvrnda, pátě, látě, souka, louka, do klobouka,
Alec, palec, muzika, tanec, cingy, lingy, ven.

Hajá, pupu, Mařenka je z cukru, Aninka je koudele, každý se jí vysměje.

Koleda, koleda, dědku, máte-li co k snědku,
Ať je kráva nebo tele, všecko strčím do kabele,
Co mě dáte, to vemu, třeba starou Verunu.

Dávaj vajec, kázal kadlec,
Kázal kadlec i kadlčka, abys dala dvě vajíčka,
Jedno bílý, dvě červený, šak ti slípka snese jiný.


Dětské hry
Napodobování řemesel, na prodávání (ptáky, hrnce, zvonky, plátno), na hada, honičky, na chlebíček, ...

Dětské taneční hry
Proplétaná, Zlatá brána, židličková, šátečková, Točí se nám, točí, Káča, Jede paní z Frýdlantu, na Héličku, čížeček, strakatý pejsek, ...





Použitá literatura
· Zdenka Jelínková: Horácké tance
· Bohuslav Pernica: Rok na Moravském Horácku
· Bohuslav Pernica: Říkadla, škádlivky, lidové hry a písně
· Vlastimil Vondruška: Církevní rok a lidové obyčeje
· J. F. Svoboda: Rokem s Moravským Horákem minulého století, Horácké listy 1940
· Vlasta Svobodová: O lidovém kroji na Moravském Horácku
· M. Toncrová: Lidové písně na Moravském Horácku

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.fos.cz

Typ záznamu: Lidové tradice
AKTUALIZACE: uživatel č. 372 org. 24, 14.11.2004 v 20:33 hodin
Copyright 1998-2023 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule