FRANCAIS POLSKI DEUTSCH ENGLISH CESKY Návrat na hlavní stranu PRAHA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ KRAJ VYSOCINA PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ STREDOCESKÝ KRAJ JIHOCESKY KRAJ PLZENSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ
Návrat na hlavní stranu

Fulltext
Království perníku

Lužické hory

Geologie
Geologicky jsou Lužické hory budované převážně svrchnokřídovými pískovci, jimiž v třetihorách na četných místech proniklo k povrchu žhavé magma, které utuhlo ve formě znělcových a čedičových hornin. Protože tyto sopečné horniny jsou odolnější než okolní pískovce, byly následnou erozní činností vypreparovány, čímž vznikl charakteristický reliéf Lužických hor, tvořený protáhlými hřbety a výraznými kuželovitými nebo kupovitými vrchy. Na severním okraji hor jsou křídové pískovce tektonicky ohraničeny proti granitoidům lužického masivu tzv. lužickou poruchou, po které došlo k nasunutí starší žuly nad mladší pískovce. V okolí Doubice přitom byly na povrch vyvlečeny i drobné kry jurských vápenců. Ve čtvrtohorách převládala erozní činnost, při níž vznikla na svazích vulkanických kopců často rozsáhlá suťová pole. U Jítravy na východním okraji hor jsou zachovány štěrkopísky, uložené kontinentálním ledovcem, který sem pronikl od severu. V minulosti byla na četných místech hor v malém měřítku dobývána nepříliš kvalitní železná ruda a v okolí Jiřetína pod Jedlovou byly těženy drobné žíly sulfidů mědi, olova a zinku s příměsí stříbra.

Hory a vodstvo
Přestože nejsou Lužické hory příliš vysoké, tvoří významné klimatické rozhraní, oddělující severní rovinaté kraje od vnitrozemí Čech. Nejvyšší horou je Luž (793m n.m.), ležící na státní hranici s Německem, dalšími významnými vrcholy jsou například Jedlová (774m), Klíč (760m), Hvozd (750m) a Studenec (736m). Díky hojným srážkám jsou Lužické hory bohaté na vodu. Pramení zde říčka Kamenice se svým hlavním přítokem Chřibskou Kamenicí a četné přítoky Ploučnice, jako například Sporka, Svitavka nebo Heřmanický potok. Severní svahy hor odvodňuje potok Lužnička. Po hřebeni hor prochází významné evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem.

Lesy
Více než polovinu území Lužických hor dosud pokrývají lesy. Až do intenzivní kolonizace ve 13. a 14. století byly Lužické hory porostlé neprostupným pohraničním hvozdem, v němž převažoval buk, často doprovázený jedlí. V době velkého rozmachu sklářství po 15. století ale byly původní lesy téměř zlikvidovány a postupně nahrazeny smrkovými, případně borovými monokulturami. Zbytky bučin se zachovaly pouze v izolovaných ostrůvcích na odlehlých místech a vrcholcích hor. Dnes zde kromě smrků a borovic můžeme vidět buk lesní, javor klen nebo mléč, jasan a občas lípu nebo jilm. Na některých místech roste také dub zimní a letní, v okolí potoků jsou hojné olše.
V 80. letech byly lesy silně poškozeny průmyslovými exhalacemi a přestože se čistota ovzduší v posledních letech zlepšila, lesy ve vyšších polohách jsou stále ohrožené a jen těžko odolávají hmyzím škůdcům i nepříznivým povětrnostním podmínkám. Jejich špatný stav je patrný hlavně na kopcích v okolí Jedlové.

Rostlinstvo
V Lužických horách roste řada typických rostlinných druhů, z nichž některé patří mezi druhy u nás ohrožené. Botanicky zajímavým prostředím jsou především květnaté bučiny, v jejichž podrostu se vyskytuje samorostlík klasnatý, kyčelnice cibulkonosná a devítilistá, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, lilie zlatohlávek nebo měsíčnice vytrvalá. Ještě poměrně často se můžeme setkat také s lýkovcem jedovatým. Zjara můžeme na některých loukách vidět prvosenku vyvýšenou, vlhká místa osidluje bledule jarní, kozlík dvoudomý a lékařský, vachta trojlistá, všivec mokřadní, sítina rozkladitá a různé druhy ostřic. Na některých místech přetrvaly tzv. orchidejové louky s hojným prstnatcem májovým a listenatým, které vzácně doprovází bradáček vejčitý, vemeník dvoulistý, vstavač mužský a kruštík bahenní. Na lesních pasekách se hojně vyskytuje nápadný náprstník červený, který se sem šíří od západu. Zajímavý je výskyt glaciálních reliktů hvězdnice alpské a kapradinky skalní, jejíž výskyt však nebyl v posledních letech potvrzen. Ojediněle se vyskytuje také rojovník bahenní a rosnatka okrouhlolistá.

Zvířena
Ve zvířeně Lužických hor převládají běžné lesní druhy. Žijí zde stáda jelení i srnčí zvěře, častá je zvěř černá a vyskytují se i mufloni. Zvláštností je výskyt kamzíků, kteří byli na počátku 20. století dovezeni z Alp a uměle vysazeni u Jetřichovic na děčínsku, odkud se rozšířili do Lužických hor a velmi dobře se zde aklimatizovali. Horská fauna je, vzhledem k malé výšce hor, poměrně chudá. Jejími zástupci jsou ořešník kropenatý, kulíšek nejmenší, mlok skvrnitý, ještěrka živorodá a rejsek alpský. V potocích žijí pstruzi, raci, čolci a různé druhy žab. Z dravců můžeme zahlédnout káně lesní i káně rousné, vzácně zde hnízdí i výr velký. V posledních letech se šíří krkavci, chřástal a byl zjištěn i čáp černý. Ze vzácnějších motýlů můžeme zahlédnout otakárka fenyklového, bělopáska topolového nebo batolce duhového. Ve starých štolách zimují různé druhy netopýrů.

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.luzicke-hory.cz

Typ záznamu: Hory nebo pohoří
AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 19.11.2004 v 13:33 hodin
Copyright 1998-2021 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule