FRANCAIS POLSKI DEUTSCH ENGLISH CESKY Návrat na hlavní stranu PRAHA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ KRAJ VYSOCINA PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ STREDOCESKÝ KRAJ JIHOCESKY KRAJ PLZENSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ
Návrat na hlavní stranu

Fulltext
Království perníku

Lidový zpěvák Luboš Holý oslavoval pětasedmdesátku

Lidový zpěvák a zvěrolékař Luboš Holý oslavoval pětasedmdesátku
"Byl- li člověk vesel, byl zpěv nezbytným a přirozeným jeho veselosti, pak- li smuten, zpíval, aby se rozveselil...." (sběratel lidových písní František Bartoš 1889)

Vynikající zpěvácký přednes možná zdědil po svém otci Martinu Holém

Hrubá Vrbka - 21. října 1930 se narodil v této svérázné horňácké obci Luboš Holý - lidový zpěvák a profesor brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity, který je uznávanou osobností v obou profesích nejen doma, ale i ve světě.

p.Holý

Vyrůstal ve věhlasné horňácké zpěvácké rodině, obklopen výbornými muzikami hrubovrbeckých Ňorků a Kubíků. Navíc byl "od Boha" obdarován společně s mladším bratrem Dušanem pěveckým talentem. Oba to také zdědili po své matce a zejména po otci, vynikajícím zpěvákovi Martinu Holém a babičce Kateřině Holé, rozené Mikloškové.
Již od dětských let dávali o sobě šohajíci výrazně slyšet, že Horňácku a později celému moravskému folkloru vyrůstají bohatýři lidové písně. Luboš dostal do vínku nenapodobitelný hlas jako hrom, zvaný ve zpěvácké terminologii - baryton, s kterým umí zapět nejen zamilované horňácké, ale též jemu blízké slovenské písně.
"Solitér, drahokam, nemající ve folklorním světě dvojčete, soliterní hlas tmavý, hebký, mužný, ohebný, přitom oslovující , ale zároveň vyklenutý, rovný a čistý," charakterizoval hlas Holého jeho souputnik, další ze současných velikánů moravského folkloru, cimbalista Jan Rokyta. Dušan Holý příliš o svém bratrovi nechce hovořit, nechce ani tvrdit, kdo z nich je lepší ve zpěvu. "On je inší, já su inší.. a ešče neco, Luboš je o huavu větší... a měu v životě vjacéj štěsťá," říká s jeho typickou skromností neméně proslavený Dušan. Ve zpěvácké kariéře byl Luboš nejvíce spjatý s muzikou BROLNu, s kterou natočil stovky nahrávek, vystupoval v televizi, rozhlase, procestoval kus světa. Hostoval a ještě hostuje u dalších kapel a zvláště velmi rád přijímá pozvání na Slovensko, před muziku Orchestru lidových nástrojů slovenského rozhlasu v Bratislavě. Primáš tohoto uznávaného muzikantského seskupení Miro Dudík, poskytl nám poskytl exkluzivní vyjádření k jubileu osobnosti Luboše Holého, které zveřejňujeme plném znění a ve slovenštině.
"Spoznali sme sa pred tridsiatimi rokmi pri našich potulkách za ľudovou piesňou, ovinutí tou neviditeľnou pavučinou rozdávania sa na verejnosti, neuvedomujúc si, že pri tom ošiali utužujeme v moderných dejinách nejaké bratstvo medzi národmi Čechov a Slovákov. Cítil som sa pri ňom ako spevácka omrvinka, keď spustil tie svoje "táhlice". Zachraňovali ma len husle. Nádherným barytónom si získaval všetkých bez rozdielu veku a keď zdvihol ramená až skoro na úroveň uší a roztiahol pri tom ruky ako jastrab krídla, zdali sa mi nekonečne dlhé, ako jemu sláčik Samka Dudíka kedysi dávno predtým. Patrila mu celá sála. A je tomu tak dodnes," řekl Mitoslav Dudík.

Pochopitelně i když větší část svého života prožil Luboš v Brně, neopomínal na svůj horňácký kraj, kamarády, muziku a zvláště pak na Horňáckou cimbálovou muzika primáše Martina Hrbáče, s kterým se zná od jeho narození.". Luboš mně to totiž vyprávěl, jak byl u nás s mamičkú na návštěvě, když sem přišel na svět. (Martin Hrbáč se, stejně jako Luboš Holý, narodil v Hrubé Vrbce a bydleli tam od sebe kousek. Poznámka autora příspěvku) To měl Luboš devět roků. Ale jestli mě něco zazpíval, to si nepamatuju!" vzpomíná Hrbáč a ke vzájemné spolupráci dodává:"S Lubošem se spolupracuje výtečně, i když při vystoupení umí překvapit nenadálou změnou rytmu, či celé písničky, ale na to jsem vždy připravený. Společné nahrávky jsem nepočítal, ale je jich určitě dost a jedna lepší, než druhá. Lubošek umí písničku při zpěvu prožívat a vás do toho vtáhne taky. Pokud máme před vystoupením nějakou zkoušku, tak rozhodně ne dlouhou. "Tak, co si zazpíváme", začínává hovořit Luboš. Poté se zhruba domluvíme, která písnička, či sada to bude a ostatní už nechá na muzice a primášovi. Ale musíte byt stále ve střehu, protože nevíte, čím vás může Luboš překvapit. Ale pokaždé to dopadne výborně. Vždy byl a je ozdobou našich koncertů".

Palác šlechtičen patřil bohatýrovi barytonového lidového zpěvu

Brno - 21. října 2005 přišli do výsostného (ale stísněného) prostředí kaple Paláce šlechtičen, která se nachází v etnografickém ústavu Moravského zemského muzea v Brně, čerstvému pětasedmdesátníkovi Lubošovi Holému popřát, zavinšovat, zamuzicírovat a zazpívat jeho nejdražší přátele, spolupracovníci z veterinární branže, zástupci ministerstva kultury České republiky a další hosté, kterých se sjelo k této slavnostní události snad kolem dvoustovky.

Holý
Holý

Mezi krojovanými gratulanty se ukázaly v neformálním programu s názvem Setkání s Lubošem Holým a podtextem "Dyž sem sa narodiu, už sem byu bohatý......" Horňácká cimbálová muzika Mirka Minkse s přespolní Zuzanou Lapčíkovou. Horňáckou hudeckou muziku Petra Mičky doprovázel překvapivě muzikant na trubku a tak ve štrajchové podobě uvedli známý "Ňorkův marš". Poté mladíci zamuzicírovali s výborným kolektivním zpěvem pár sedláckých směrovaných k rodišti oslavence - Hrubé Vrbce. Cimbálová muzika Jury Petrů s primášem Petrem Petrů z Kyjova rozpoutala svojí brilantností a dynamičností pravé muzikantské peklo. Strážnická cimbálová muzika vedená Vítem Pálenským, vnukem legendárního Slávka Volavého zase nenásilně připomněla "grífem" mladého primáše dávné časy svého slavného dědečka.V příjemné a pohodové náladě s muzikantskou kvalitou se přestavila Cimbálová muzika Vonica z Krumvíře se zpěváckou legendou regionu hanáckého Slovácka Jaroslavem Kováříkem. To už přísedící jubilant nevydržel a také přispěl trochou zpěvu do roztáčejícího mlýna. Brněnský primárius prof. Bohumil Smejkal dal poté s Vonicí jubilantovi dárek v podobě skladby "Srdéčko". Bývalý folklorista dokazoval jaký je to mistr muzikant a udivoval skvělou technikou hry na housle. Závěr patřil opět Horňákům a to muzice Martina Hrbáče. Dlouhá léta horňácká folklorní osobnost a dá se říct, že už také legenda, předvedla pár nových sedláckých a přizvala si k sobě oba bratry, kteří zazpívali vděčnému publiku, ale každý zvlášť. Při odchodu z kaple, bohatýrsky v éteru zaplněné muzikou a zpěvem, již čekal ve vestibulu pro hosty nachystaný mužský sbor Slováckého krúžku Brno a hromovým trojhlasem dal signál k volnému pozpěvování i dalších přítomných. Přišlo na koštování bílého a červeného vína, i burčáku. Přitom se pojídaly různé špécie z bohatě připraveného menu. Mimo jiné zde nechyběly lidové pochutiny jako bylo například škvarkové sádlo - specialita Dr.Suchého, slanina nebo výtečná tlačenka Franty Srnce, o kterou se do poslední chvíle staral pravidelným obracením sám jubilant. Veselit se mělo pod dohledem "šlechtičen" (současným ženským vedením muzea) do vyhrazeného půlnočního času. Ale, jak už to bývá, přetahovalo se a to se pravděpodobně stalo osudným i pro některé vytrvalejší návštěvníky. Do jinak slušně bavící se společnosti lidí totiž zavítal zatím neznámý poberta a odcizil horňáckým muzikantům, ale i dalším "opozdilcům" různé cenné věci. Takže velmi zdařilá akce se nakonec odehrávala s černou tečkou v režii České policie. "Nechci tomu ani věřit, ale byl jsem překvapen kolik se tady pohybovalo neznámých mladých lidí, z nichž někteří určitě nebyli pozváni. Myslím, že z nás folkloristů by někdo asi těžko udělal takový do nebe volající trestuhodný čin," dodal na druhý den zpěvák Slováckého krúžku, známý brněnský keramik Jaroslav Homola. Celou oslavu Luboše Holého připravily Etnografický ústav Moravského zemského muzea a Slovácký krúžek v Brně za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

Holý

Rozhovor s Lubošem Holým ve víru oslav jeho životního jubilea o lidové písničce a nejen o ní

Jak velké oslavy vás čekaly nebo ještě čekají mimo Palác šlechtičen?
Žádné, protože toho bylo akorát.

Co je pro vás píseň a co pro vás znamená?
Mám-li upřímně říci, co pro mne píseň je a co pro mne znamená, pak se musím svěřit s tím, že je to můj celoživotní a věrný kamarád, který mne nezištně a všude doprovází, nikdy nezradí a vždycky potěší. Já si ji zase, již od kolébky - kam jsem ji dostal do vínku - hluboce vážím, snažím se s ní zacházet laskavě a při její interpretaci pečuji o to, aby z ní vyzařoval tentýž cit, z kterého kdysi vznikla, a dostala vše, co jí patří. Pro mne píseň není jen pouhým souhrnem mrtvých tónů a not, ale jakousi živou bytostí, se kterou rozmlouvám a vkládám do ní to, co k vyjádření svého obsahu právě potřebuje.

Kde všude vás píseň doprovází?
Píseň mne doprovázela a stále doprovází při všech životních situacích. S ní se budívám, s ní též usínám, stála při mně při odborné tvůrčí práci a brával si ji též s sebou do těch dálav, kam mne životní, či profesionální osud zaváděl. Do krajů daleko od domova, kde je pro mne osvědčeným antinostalgikem a znamenitým psychotronikem, zejména při překonávání samoty, izolovanosti i stesku po domově.

Koho jste měli za svůj životní vzor?
Měl jsem jich moc, ale většinou už jsou na onom světě. Tak to byli například ujec Martin Hrbáč z Hrubé Vrbky číslo 17, ujec Emil Tomešek, Jan Milošek, anebo Veličani strýc František Buláň, Tomáš Kohút, Jan Šácha, Jan a Jožka Zeman, strýc Žinkar.....

Představte si, že by se zakázalo na veřejnosti zpívat, jako tomu bylo v pohádce o Princezně se zlatou hvězdou na čele.
Tak bych zpíval třeba ve sklepě, aby to nebylo venku slyšet.

Je o vás všeobecně známo, že jste si zpíval nahlas i v práci, například při porodu. Jak to snášeli vaši spolupracovníci?
Zazpíval jsem krávě, kobyle i jiným zvířatům, tedy hlavně, když se dařilo. Spolupracovníci většinou poslouchali, neprotestovali.

Máte svoji nejoblíbenější píseň?
Nebudu žádnou jmenovat, nechci žádné ublížit. Dnes je to ta, zítra druhá, pozítří zase jiná.

Máte v repertoáru i píseň s textem vámi složeném?
Ne. Já si písničky neskládám, jen si sem tam něco v jejich obsahu pozměním. Na skládání textů písniček byl tata.

Měl by každý adept zpěvácké dráhy začínat ve sboru?
V první radě by se měl každý ukáznit, aby se potom nějakým způsobem projevil.

Kdy se začal váš hlas formovat do barytonové barvy. Nemohlo to být i tím, že jste hodně kouřil v Mexiku a na Kubě doutníky?
Jak kdysi povidal Jožena - ono je to šecko v tem prirozeňů. Ty kubánské cigára na to neměly žádný vliv. Když jsme si sedli v dobré společnosti, vykouřil jsem jich třeba i jeden a půl metru.

Jste lepší zpěvák, než váš bratr Dušan?
Ne. Dušan je vynikající, o tom není řeč.

Proč jste nenazpívali na různých nahrávkách s bratrem více společných písní? Myslím konkrétně duo, i když na Horňácku tento zpěv nezaznívá. Přesto by to mělo svoji hodnotu.
Toho jsme se spolu nazpívali, když jsme byli děcka. Je pravda, že v pozdějším věku jsme se k tomu vraceli méně.

Jaké byla vaše životní radost a naopak životní smutek?
Já se raduji ze všeho, co se podaří. Teď mne těší, že mám na domě novou střechu a to je vlastně dárek k narozeninám. Radoval jsem se z každého úspěšného porodu, císařského řezu a z každé nové březosti, která vznikla při přenosu embryí. Ale má též radost, když mají úspěchy druzí. Smutek mám, když někdo mně drahý odešel, protože vím, že tu už nikdy nebude, že byl jediný a jedinečný.

Umíte si představit, že Luboš Holý by byl místo uznávaného zvěrolékaře zručným řemeslníkem, třeba mistrem kovářským?
Představit si to dovedu. Já jsem se v tom řemesle viděl a dosud tuto krásnou práci obdivuji. A dělal bych mistra kovářského asi stejným způsobem, jako to zvěrolékařství.

Máte vedle zpěvu a veterinární medicíny další životní lásky (či koníčky!?
Jedno a druhé byly ty hlavní koníčky, ke kterým se později přidružila myslivost. To jsem zdědil po tatovi.

Váš vztah ke koním je evidentní. Co vás na nich učarovalo?
Ten kůň byl pro mne od malička velice atraktivní zvíře, ke kterému jsem měl obrovský vztah a úctu. Majestátnost a síla, věrný pomocník člověka. Co jen ten kůň pro lidskou společnost udělal!

Procestoval jste svět více s folklorem anebo s veterinářskou profesí?
Myslím, že víc jsem toho světa užil se zvěrolékařskou profesí, ale s folklorem toho bylo také dost.

Jaký máte názor na generaci nynějších mladých muzikantů typu horňáckého primáše Petra Mičky
V této celé muzice je ekrazit, život, chlapci umí nejen pěkně zahrát, ale i pěkně zazpívat. Petr Mička má "gríf" a stálo by za to, aby mu ten jeho talent vést muziku dlouho vydržel.

Potěšíte nás z vašem bohatého repertoáru ještě novými písněmi?
Mám jich, těch našich písniček, naskládáno v hlavě ještě trochu a jako s dědictvím otců s nimi též zacházím. Vážím si jich jako vzácné relikvie tvořivého genia mých předků a krajiny, v níž jsem se narodil a kam patřím, a mám je všechny stejně rád. Vybírám si je podle momentálního stavu svého nitra, nálady, potřeb a prostředí. Jednu po druhé, abych žádný z těch skvostů neurazil.

Jste vyznavačem i jiného hudebního žánru. Konkrétně jakého?
Já si poslechnu rád všechno, co je pěkné. Když je to pěkně zpracované a jde to do ucha, tak klidně i ten bigbít.

Myslíte si, že už má Horňácko ve zpěvu vašeho nástupce?
To nevím, někteří se snaží barvu napodobit a snad se tam některý někdy i najde.

Dáváte přednost vínu anebo slivovici?
Abych pravdu řekl, radši vínu. Dobrému vínu. Ale dobrou slivovici používám na otrávení červa.

Jaké máte nejradši jídlo?
To je velice vážná otázka. Dnes sem si například velice dobře pošmákl na té tlačence co se podávala na mojí oslavě. Dělal ji Franta Srnec, předseda zemědělského družstva v Moravských Knínicích. Má velice intimní vztah k Velké. Výborný člověk.

Co nesnášíte na lidech?
Blbost. Zejména úmyslná blbost. Z té se člověk nevyspí.

Vaše životní filozofie?
Vydržet! Stále něco dělat. A nemusí to být jenom práce odborná.

Máte strach z nemoci, ze smrti?
Ani ne, protože já jako biolog to musím brát sportovně. Jednou sem musíme dojít a podruhé zase přece odejít.

Kolika roků by jste se chtěl dožít?
Dožiji se tolik, kolik bude a budu rád.

Díky za rozhovor a přejeme vám všechno dobré

Připravil Tonda Vrba, VrbaA@seznam.cz

S panem Lubošem Holým
S panem Lubošem Holým

Diskusní fórum čtenářů

(prozatím žádný názor)
DALŠÍ INFORMACE: Hrubá Vrbka

SOUVISEJÍCÍ TISKOVÉ ZPRÁVY A ČLÁNKY

Zveřejněno 08.11.2005 v 22:36 hodin
Copyright 1998-2021 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule