FRANCAIS POLSKI DEUTSCH ENGLISH CESKY Návrat na hlavní stranu PRAHA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ KRAJ VYSOCINA PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ STREDOCESKÝ KRAJ JIHOCESKY KRAJ PLZENSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ
Návrat na hlavní stranu

Fulltext

Luboš Svatoš odešel za svými kamarády

Při hře a zpěvu Luboše Svatoše se mi často vracela ve vzpomínkách věta, kterou nám v Hradišťanu mnohokrát opakoval Jaroslav Staněk: Lidová písnička má duši a kdo té duši neporozumí, ten lidovou písničku nikdy dobře ani nezahraje, ani nezazpívá. Luboš byl, je a bude toho nezapomenutelným důkazem.

V životě ho provázela jiskra bezprostřednosti, čiré muzikantství, které (jak sám říkal) bylo darem od Boha. Muzika k němu patřila od raného dětství, kdy mu děda v šesti letech koupil ty nejmenší, osminkové housle. V hradišťské hudebce jej bavilo především hraní písniček a přednesových skladeb, což se nedá říci o procvičování a pilování techniky. Zásluhou Jaroslava Čecha, který vedl dětskou muziku "Hradišťánku", se Luboš poprvé dostal na zahraniční festival do Finska a od té doby se mu začal otevírat svět hudby dokořán. Luboš do něho skočil doslova "po hlavě". V sedmnácti letech se stal platným členem muziky "Hradišťan" a po boku Jaroslava Staňka hrál patnáct let. S Jiřím Pavlicou pak dalších dvacet šest let.

Kromě folkloru učinil Luboš několik kratších či delších exkurzí do jiných hudebních žánrů. Na vojně v Prešově, v posádkové hudbě, hrál na trubku, ovládal saxofon, zkusil to v bigbítu, folku, country i jazzu. Vždy s vynalézavostí, nadsázkou, hravostí a humorem sobě vlastním. Byl výborný společník a dokázal bavit sebe i své posluchače nekončícím množstvím vtipů. Když se před několika málo lety konečně rozhodl skoncovat se svobodou a tajně se na Silvestra oženit, byl šťastný, když jej muzikanti překvapili u svatební tabule. Byl šťastný, když v kruhu rodiny a přátel na několik etap oslavil v loňském květnu své šedesátiny. Byl šťastný, když mu téhož roku na Setkání legend v Uh. Brodě dlouze aplaudovali diváci.

Když se na letošním Tříkrálovém koncertě muziky "Hradišťanu" oficiálně loučil v uherskohradišťské Redutě s kolegy v kapele, i s diváky, před odchodem do "hudebního důchodu", nebylo to rozhodnutí dobrovolné. Rozhodly důvody zdravotní. Aktivní hraní přenechal svému nástupci, kterému kamarádsky a nezištně na zkouškách radil a pomáhal zvládnout mnohahodinový repertoár. Důchod trávil společně s manželkou Margitou v Popovicích, ale do Hradiště se často vracel.

Nechce se věřit, že už z pódia nezazní jeho nezaměnitelný hlas, nezazpívá Eště som sa neoženil..., nebo Rež, rež, rež... Muzikantská duše Luboše Svatoše se 20. srpna 2005 vydala, řečeno slovy básníka a muzikanta Otakara Horkého, "na druhý břeh". Bude tam mezi svými. Jaroslav Čech, Jaroslav Staněk, Otakar Horký, Josef Vrzala, Karel Piškytl.

Když obdržel v roce 1991 ve Strážnici cenu Laureát Mezinárodního folklorního festivalu - Za vynikající hudebnost a celoživotní folklorní přínos souboru "Hradišťan", své poděkování vyjádřili diváci bouřlivým potleskem.

Anna Maděričová pro časopis Folklor č.6/2005

DALŠÍ INFORMACE: Uherské Hradiště
Zveřejněno 28.11.2005 v 22:18 hodin
Copyright 1998-2020 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule