FRANCAIS POLSKI DEUTSCH ENGLISH CESKY Návrat na hlavní stranu PRAHA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ KRAJ VYSOCINA PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ STREDOCESKÝ KRAJ JIHOCESKY KRAJ PLZENSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ
Návrat na hlavní stranu

Fulltext

Po mnoha letech opět na Chodských slavnostech

časopis Folklor 6/2006

Časy se mění, co bylo není. Zní to trochu nostalgicky, ale je to pouhé konstatování reality. Po delší době jsme se totiž dostali na Chodské slavnosti a ta obrovská změna nás doslova zahltila. Stánek na stánku ve dvou řadách přes celé rozlehlé náměstí i v přilehlých ulicích, obrovské (doslova) množství lidí, všude ruch, fronty u stánků s jídlem (patřičně předraženým), zájem o chodské koláče, keramiku, výrobky ze dřeva, ručního papíru i polodrahokamů, písničky, turecký med, stylový textil. A do toho v průjezdech pod podloubím kolem celého náměstí vietnamské prodejny zastiňující skromnou prodejnu Chodovie.

Ale my jsme se vydali hledat Chodsko našeho mládí, Chodsko krojů, písniček, koleček, dudácké muziky, poudaček. A našli jsme se - na pódiu pod Chodským hradem. Byly to pořady, na něž se tak hned nezapomíná. První nazvaný S písničkou se nestárne byl věnován životním jubileím muzikantů Konrádyho dudácké muziky (samozřejmě včetně a hlavně jubileu Tondy Konrádyho), jejich sólistů a hostů. Tady jsme ještě slyšeli nezaměnitelné chodské nářečí, nestárnoucí věčně mladé písničky a navíc tu byli manželé Kapicovi, sestry Kuželkovy, zazpíval nám Vašek Švík, vzpomněli jsme si i na píštělky Baiera a Pikharta, setkali jsme se s panem Nejdlem atp. Co jméno, to "chodská celebrita".

Velice nás potěšil i pořad Líná huba, holý nechčestí - setkání vypravěčů a zpěváků za doprovodu vynikající Domažlické dudácké muziky. Oba pořady zaštítěné charismatickou osobností Zdeňka Bláhy a s vkusem a šarmem uváděné Věrou Rozsypalovou se svou nápaditostí a vazbou na diváky vymykaly běžným pořadům festivalu. Nelze opomenout ani Dudácké štandrle v režii Mrákovského souboru i zdařilý hlavní pořad v neděli odpoledne.

A tak jsme se potěšili především muzikami, kterých se na Chodsku urodilo bohatě, a to muzik výborných a muzikantů s pusou dobře proříznutou a s humorem laskavým i peprným. Tady ty chodské struny zněly naplno. Je zajímavé, jak umí muzikanti i zpěváci čerpat nejen z bohatého odkazu, ale i ze současných zkušeností a poznatků. Tady v těch skupinách ještě žijí barevné chodské kroje, které z ulic už takřka vymizely. Viděli jsme i mladou a tu nejmladší zálohu, které to velmi nadějně hraje a zpívá.

Ale přeci jenom si musím postesknout. Tance bylo nějak pomálu. Sem tam nějaké to otočení, kolo, kolečko, ale kde je ta dravost tanečníků minulých let? Vzpomínám si, jak nám tanečník a muzikant "blahé paměti" Olda Královec vždycky klady na srdce: Chodové, když zpívají, tak na nich musí být vidět, jak už se třesou na tanec a když tančí, tak už je pusa svrbí, aby si zazpívali. A tak jde písnička a tanec a tanec a písnička jako nezastavitelný vodopád. Samozřejmě k tomu patří i živá gestikulace. Že by se ta nová generace neuměla "odvázat"?

V tom neuvěřitelném mraveništi lidí, věcí, stánků jsme to svoje Chodsko tedy našli a to u Postřekovských, Mrákovských i Domažlických. Díky za ně. A díky i pořadatelům za ten svěží doušek.

Eva Rejšková

Zveřejněno 17.01.2007 v 22:51 hodin
Copyright 1998-2020 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule