Rokycanský folklorní soubor Rokytka, dobře známý všem příznivcům tradiční hudby a tance, oslavuje v tomto roce 40. výročí svého založení.

Slavnostní sezónu zahájil v lednu Staročeským bálem, v únoru navázala jubilejní souborová výstava v rokycanském Muzeu B. Horáka. Její vernisáž se konala v rámci tradičního hudebního setkání Dudy a dudáci. Slavnostní ladění měl v březnu také 17. ročník dětské soutěže ve zpěvu lidových písní a na květen Rokytka připravila vzpomínkový koncert s názvem "Takhle v Rokycanech..." za účasti několika souborových generací. Oslavy vyvrcholí na 8. září zvláštním programem v rámci dýšinského festivalu Česká náves.

Soubor při tehdejším Okresním domě pionýrů a mládeže v Rokycanech založila v roce 1967 významná osobnost českého dětského folkloru Božena Auterská. První lidovou muziku sestavil v roce 1971 učitel a sběratel lidových písní František Hyndrák. Od roku 1973 hraje kapela v tradičním dudáckém obsazení: dudy, klarinety, housle, kontrabas, příležitostně flétna, vozembouch, fanfrnoch a jiné lidové nástroje. Z původní komorní dívčí skupiny se rokycanský soubor postupně rozrostl do mnoha tanečních složek: dospělé Rokytky, mládežnického Rokytí. Dětské skupiny nesly název Rokytička, Radeč, Hejhálek a Sluníčko. V současnosti tanečníky doprovázejí čtyři dudácké muziky. Vyrostla zde řada výrazných osobností, např. houslista a skladatel Jiří Fišer, dirigent plzeňského divadla Pavel Kantořík, tanečník Honza Malík aj. Okruh nejbližších spolupracovníků souboru tvoří desítky příznivců a rodinných příslušníků, sdružených od roku 1993 v Klubu přátel souboru Rokytka. Soubory jsou zároveň zájmovými útvary Domu dětí a mládeže, který jim poskytuje zázemí pro nácviky tanečníků a muzik.

Rokycanské folklorní soubory patří mezi nejvýznamnější v České republice. Jsou pravidelnými účastníky prestižních přehlídek a festivalů, jejich umění obdivovali diváci a posluchači v 16 zemích světa, kromě sousedních států např. ve Finsku, Dánsku, Rusku, Itálii, Francii, Belgii, Lucembursku, Velké Británii a Turecku. V zámoří se s velkým úspěchem představily v Jižní Koreji a Indonésii.

Z významných osobností, které ovlivnily tvář souboru jmenujme autory hudby Josefa Režného, Zdeňka Bláhu, Jiřího Fišera a Zdeňka Vejvodu, choreografy Boženu Auterskou, Romanu Šlapákovou, Evu Rejškovou, Danielu Stavělovou, Věru Svobodovou, Jenu Janovskou, Honzu Malíka, Věru Bláhovou, Zdeňka Vejvodu, režiséra Václava Bártu a kostýmní výtvarnici Zoru Doležalovou.

Soubor často spolupracoval s rozhlasovými studii v Plzni a Praze, s Československou televizí a Státním filmem. V roce 1996 vydal vlastním nákladem zpěvník ze sběrů F. Hyndráka Co se zpívalo na Rokycansku a profilové nahrávky rokycanských dudáckých muzik na MC (1993) a CD U Rokycan černej les (2000).
V roce 1980 bylo souboru uděleno Státní vyznamenání za vynikající práci, dětský soubor se stal v roce 1998 Laureátem Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici.

Od roku 1988 Rokytka každoročně pořádá vánoční představení, sestavené z koled a výročního zvykosloví od adventu po Tři krále, s názvem "Koleda, koleda".
Od roku 1992 se v březnu ve spolupráci se základní uměleckou školou koná dětská Soutěž v zpěvu lidových písní. V porotě zasedají přední lidoví zpěváci a muzikanti, součástí akce je společný koncert porotců a vítězů.
Od roku 1997 je veřejnost zvána na lednový Staročeský bál s bohatým programem a předtančením dospělého souboru.
Od roku 2002 muzikanti ve spolupráci s Muzeem B. Horáka pořádají únorové populárně vzdělávací semináře a komorní koncerty s názvem O dudách a dudácích.
Pro děti Rokytka pořádá navíc Setkání s Mikulášem, dětské maškarní taneční zábavy Masopuste, masopuste, letní tábory, soustředění a výlety.

10. 3. 1968 - první veřejné vystoupení folklorního souboru při ODPM Rokycany
8. 4. 1988 - poprvé vystupujeme pod názvem Rokytka
643 - počet tanečníků souboru v letech 1967-2007
125 - počet vícečlenných rodin na jevišti (sourozenci, manželé, rodiče, děti)
117 - počet muzikantů v dudáckých muzikách 1971-2007
70 - počet tanečních choreografií
550 - počet úprav lidových písní a instrumentálních skladeb
1900 - počet veřejných vystoupení (ke 30. červnu 2007)

Je velmi smutnou skutečností, že právě v roce oslav 40. výročí založení souboru nás náhle opustili, ti, kteří se o vznik a úspěšnou činnost Rokytky v uplynulých desetiletích nejvíce zasloužili. Rozloučili jsme se se zakladateli souboru Boženkou Auterskou (1940-2007) a Františkem Hyndrákem (1921-2007). Slovy nelze vyjádřit, jak moc nám těch několik týdnů chybějí. Ale právě slova nejsou vůbec potřeba. Každý taneční krok a každá nota je poděkováním za to, jaký svět dětství a krásy nám všem otevřeli.

Každý z nás ukládá ve své paměti silné životní zážitky. Jedním z nich pro mne zůstane nedávný koncert ke 40. výročí založení souboru písní a tanců Rokytka. Název večera "Takhle v Rokycanech" vychází z textu známé lidové písničky, jejíž text prozrazuje, že rokycanští kdysi pomaloučku pracovali, tancovali a dokonce také polehoučku milovali. Téhle písničkové pomluvě ale průběh koncertu naprosto neodpovídal, neboť byl naplněn tanečním, pěveckým a muzikantským temperamentem. Nelze nepřipomenout legendu jménem Boži Auterská. Sluneční člověčenské paprsky této výjimečné ženy, chcete-li její genius loci, se nad celým slavnostním večerem neviditelně vznášely.

"40 let je to málo nebo moc?Několik generací v tomto čtyřicetiletém období získalo povědomí o lidové písni, tanci a muzice a to se stalo součástí jejich života. Upevnila se zde řada partnerských, ale především přátelských vztahů, které trvají dodnes. Společně jsme poznali řadu krásných míst a přátel, kteří obohatili náš život. Navždycky v nás zůstanou nezapomenutelné vzpomínky ze zájezdů a festivalů. Soubor žil vždy ve společenství celých rodin, které nám po celou dobu pomáhaly. Náš dík patří všem rodičům, prarodičům, sourozencům...
Ať je tomu stále tak, aby soubor v Rokycanech měl své přední místo v dění města a aby dál žil svým společenským životem."

"Lidové písně ani po staletích neztrácejí svěžest, rozechvívají srdce a mysl, dovedou vykouzlit hřejivý úsměv na tváři. Dlouhověkost jim darovali neznámí tvůrci. Chceme-li jim za to být vděčni, je naší krásnou povinností, abychom se k jejich písním neustále vraceli a často je zpívali..."