FRANCAIS POLSKI DEUTSCH ENGLISH CESKY Návrat na hlavní stranu PRAHA MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ OLOMOUCKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ JIHOMORAVSKÝ KRAJ KRAJ VYSOCINA PARDUBICKÝ KRAJ KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ STREDOCESKÝ KRAJ JIHOCESKY KRAJ PLZENSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ
Návrat na hlavní stranu

Fulltext

Historie obce Veselice od vzniku do roku 1648

Historie obce Veselice od vzniku do roku 1648

Z dochovaných archivních materiálů je zřejmé, že Veslice přináležela od svého vzniku, tedy pravděpodobně od roku 1246 , k blanenskému statku, který byl ve vlastnictví olomouckého biskupství.

Přesto je vesnice tohoto názvu prvně zmiňována v soupisu"Blanenský majetek" až roku 1318, za doby nástupu biskupa Konráda.Ve zmíněném soupisu je uvedeno, že ves Veselice přináleží statku blanenskému a půdu tam obhospodařují Ondřej (Andreas) na 1,5 lánu , Bedřich (Fricko) na 2 lánech,Znata (Zisnata) na 2 lánech a Vaněk (Vanko) na 1 lánu.

Odkud tito osadníci sem přišli, není přesně známo. Lze však souhlasit s názorem, že by mohli pocházet ze severní Moravy, zejména z Hornomoravského úvalu a z okolí Zábřehu, kde jsou analogická místní jména osad a vesnic (Rájec, Jestřebí, ...). Ale analogická místní jména se vyskytují i v severovýchodních Čechách (opět Jestřebí, dále Doubravice, Suchdol a dokonce tam jsou i dvě Veselice). A co jejich národnosti se týká, zřejmě mnozí z nich byli slovanského původu, o čemž svědčí jejich osobní jména. Ve Veselici Žiznava a Vaněk, a v okolních obcích - Budeč, Lutek, Miroš, Donek a pod. Ale protože se jednalo všeobecně o tzv. německou kolonizaci, lze předpokládat, že mezi nimi byla i řada osadníků německé národnosti, o čemž opět svědčí jejich osobní jména. Ve Veselici např. Fricek, což je v podstatě německé jméno Friedrich, v Suchdole Henzlin je pravděpodobně obdoba německého jména Hans, atd.

Jmenovaní a jim podobní v té době nebyli vlastníky půdy, ale pouze půdu obhospodařovali. Pro potřebu ochránit dobytek před nájezdy loupeživých band byla většina vsí tehdy obehnána asi 1 m vysokou kamennou zdí. Poloha dnešních domů čp. 1, 2, 3 a 4 naznačuje, že popisované ohrazení u těchto domů bylo dost dobře možné. Ohrazení vyúsťovalo oboustranně do tzv. "Hóvozu", který je dnes znám jako přístupová cesta na Příhon. Hóvoz byl asi také lemován obdobnou zdí vysokou 1,5 m, která byla částečně překryta a vzniklé zastřešení sloužilo k uschování dobytka. Hóvozem byl dobytek přiháněn na Příhon, který plnil funkci pastviska pro pasení dobytka. Hlavní funkce kamenných ohrad byla v tom, že dobytek nemohl být tak lehce z vesnice odehnán a ukraden.

Jelikož nebylo dlouho v dobách dávno minulých povinné psaní matrik, dovídáme se o našich předcích pouze z historických materiálů, kterými jsou různé "katastry", registrující velikost a příslušnost k půdě, a další doklady jako jsou např. soudní záznamy, tzv. "půhony".

Roku 1396 došlo ke změně vlastnictví blanenského panství. Tehdejší biskup Mikuláš předal celé panství Erhardovi z Kunštátu. Ten je držel až do roku 1416, kdy přešlo do vlastnictví mocného rodu pánů z Valdeku. Po roce 1420 pak následoval rod Jana ze Studnice. Tehdejší doba spadá do bouřlivých náboženských bojů, které zachvátily celé území Čech a Moravy. Po zpustošení kraje husitskými vojsky se ujímá roku 1436 správy blanenského panství rod z Miličína , který je spravoval až do roku 1459. Poté následovalo několik dalších rodů, které měly toto panství v držení. Patřil mezi ně rod Černohorských z Boskovic, Doubravků z Hradiště, pánů z Ottersdorfu, Žalkovských ze Žalkovic atd. Roku 1631 přešlo vlastnictví na rod Lvů z Rožmitálu.

O Veselici jsou z této dlouhé doby jen útržkovité zmínky. Jedna, z roku 1598, hovoří o tom, že nějaký Mikuláš Hanštil a Tomáš Michků byli přistiženi ve Žlebě při nedovoleném sekání smrčků jako kůlů do vinohradů. Z téhož roku je i zmínka o Janovi z Veselice, který podal žalobu na Jana a Bedřicha z Drnovic, kteří si měli neprávem přivlastnit majetek po jeho sestře.Ve zmíněném roce mělo rovněž dojít k požáru hospodářství souseda Louštila, které celé vyhořelo. Po porážce českého stavovského povstání na Bílé hoře, roku 1620, docházelo často i k vyhnání nebo odchodu lidí, kteří nechtěli přistoupit na katolickou víru. Následkem toho se vytratila jména Michků, Louštilů, a pod. a nastupují rody Stloukalů, Nečasů, Němců, Skotáků a jiných.

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 31.08.2004 v 10:42 hodin
Copyright 1998-2020 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule